(IJVo CMS)

Neúspěch neznamená, že jste selhali…
… ale že jste ještě neuspěli.

Neúspěch neznamená, že jste ničeho nedosáhli…
… ale že jste se něco naučili.

Malý Tomáš Alva Edison se jednou vrátil ze školy s dopisem od učitele. Dal ho mamince. Ta se slzami v očích začala dopis číst synovi nahlas: „;Váš syn je geniální. Naše škola je příliš malá a nemáme tu učitele, kteří by byli schopni ho něčemu naučit. Prosím vzdělávejte ho doma“;.

Univerzitní profesor vyzval své studenty k diskusi na téma existence zla.

Začal slovy: „;Stvořil Bůh vše, co existuje?“;

Jeden ze studentů bez váhání odpověděl: „;Ano, všechno je stvořené Bohem.“;

Profesor se ptal dále: „;Stvořil Bůh skutečně vše?“;

K zamyšlení, proč se nám věci dějí tak jak se dějí…

Dva andělé, žena spěchající do práce a příkré schodiště.

– Postrč ji, říkám, postrč ji trochu!
– Vždyť ty schody jsou strašlivě příkré, upadne a přizabije se na nich!
– Dám jí záchranu, jenom si zlomí nohu!
– To je hloupost, vždyť ta ženská spěchá do práce, už tři dny po sobě přišla pozdě!

Profesor stál před jeho třídou filozofie a měl před sebou různé předměty. Když hodina začala, bezeslovně zvedl prázdnou a velmi velkou sklenici od majonézy a začal ji naplňovat golfovými míčky. Poté se studentů zeptal, jestli je sklenice plná. Souhlasili, že ano.

Dnes jsem potřeboval zjistit termíny jarních prázdnin. Tak jsem zadal do adresního řádku internetového prohlížeče „termíny prázdnin v ČR“ a pak jsem klepnul v seznamu vyhledaných odkazů na druhý řádek s nápisem „Termíny jarních prázdnin v ČR 2011 – 2016“.

Začal jsem prohlížet seznam termínů prázdnin, které jsou rozděleny dle okresů sídla školy, a přitom jsem si všimnul, že je „Hodonín“ vytištěno silně.

Povídám si „Jak mohli zjistit, že bydlím v okrese Hodonín? Jak to mohli dokázat, když se připojuji přes pevnou linku?“

Milí přátelé, přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků a nechť je rok 2012 Vaším doposud nejúspěšnějším ro­kem.

Muž se prochází po břehu, na který příliv vyplavil spoustu mořských hvězdic.
Vidí starce, jak se shýbá, zvedá jednu hvězdici a hází ji zpátky do moře.

Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek; člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak jen mohl a že se už dále dostat nemůže.

Malý chlapec sezeptal maminky:
„Proč pláčeš?“
„Protože jsem žena,“ odpověděla mu.